Upload
review-by-frantisek-velissky
View
216
Download
1
Embed Size (px)
Citation preview
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Dictionnaire des antiquités grecques et romainesReview by: František VelišskýListy filologické a paedagogické, Roč. 2, Čís. 2/3 (1875), pp. 235-236Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23427809 .
Accessed: 15/06/2014 22:22
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické a paedagogické.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 62.122.78.49 on Sun, 15 Jun 2014 22:22:40 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Úvahy a zprávy. 235
(1858, 527); tuto dostává genitiv přednost, poněvadž jakožto ge nitiv látky zastupuje vymizelý v slov. jazycích ablativ, neboř za
jisté tam, „kde latina ablativu látky podružně užívá, totiž
u sloves a přídavných abundo, impleo, satio, plenus, satur a
podobných, jest i ve slovančině čistý genitiv pravidlem, před ložkový pak a instrumental jen výnimkou. Nejlépe to vysvítá z vazby běžné u nás od nejstarších dob až podnes s plný a
naplniti. U onoho [rozuměj plný] jen slovenčina zná se i & in strumentât [tedy ovšem kromě gen.], který je nyní u tohoto
[rozuměj naplniti] i v češtině výlučně v užitku; za starodávna
naopak byl i genitiv." Pak uvádí se hojně dokladův vazby „naplniti a naplněn čeho" a pod. z češt., stblh. a stsrb., kromě
několika s instr. Succus těchto výrokův jest tedy, že plný pojí se v češt. pouze s gen., v slovenštině pak s gen. i s instr., a nikde není řečeno, co p. Kott tvrdí, že „vazby plný čím
staří užívali."
S tím se shoduje, co řečeno v té příčině v Mluvn. sloven.
§. 377, 2, že totiž v slovenšt. vedle gen. slýchati i u sloves
najest sa, napit sa, nasytit sa i u adj. významem jim po dobných „instrumental' o mnoho častej nežli za starodávna,
menovite s plný, sytý a dl'a tých i s bohatý a hojný. " Na pr.
Vrecko plné bolo dukátov; máte vrecka plné dukátmi (Pov. 407. 413).
Zbaviti koho od čeho není tuším latinismus, ana slovesa toho druhu pojí se s ablativnou předložkou od (oťt) i v stblh., a to mnohem častěji než v češtině, jež vyniká nad onu zname
nitě užíváním prostého či bezpředložkového genitivu. Leč původ
nější jest bez odporu prostá vazba genitivná : zbaviti koho čeho,
an gen. zde není jiným než ablativným a užívání pádův bez
předložek jest, o tom se nesmí pochybov^ti, prvotnější; teprv
později užito předložek, zde na př. ablativného od (oti,) m. pou hého abl. (gen.). Srv. Hatt. O abl. ve slov. a litv. v Mus. 1858, 4, 523 si.
Ušima dlouhými musí se vyložiti tak, že už záhy začal se v přívlastku a přísudku kaziti duál, jako v řečt., kde i při dvo zhusta stává pl. ; známoť, že řečt. pozbyla 1. os. duálu
act. Pročež ovšem jest správnější ušima dlouhýma a pod. Fr. Prusik.
Dictionnaire des antiquités grecques et romaines
(v. Listy fil. I. str. 77.) obsahuje v sešita 2. a 3. celou řadu
důkladných a zajímavých článků a množství zdařilých illustrací.
Hned článek „Alphabetum" v 2. seš. str. 188.—218. od F. Le normanta zasluhuje v plné míře, abychom zde o něm promluvili.
Známo, že veškery abecedy nynějšího světa vzdělaného puvodu
jsou foinického. Od Foinikův přijali totiž písmo hláskové Rekové,
This content downloaded from 62.122.78.49 on Sun, 15 Jun 2014 22:22:40 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
236 Úvahy a zprávy.
od těchto Římané a od nich během času veškeren západ. Foi
nikové pokládáni tudy vůhec za vynálezce našeho písma. Avšak
již ve starověku setkáváme se s některými patrně z dávné tra
dice vzniklými pověstmi, dle nichž Egypťané vlastními a původ ními vynálezci písma jsou. Tacitus pak zdá se toho míti i dů
kladnou povědomost, že Foinikové písmo od Egypťanů toliko
přejali a dále rozšířili (Ann. XI. 14.). — I podává spisovatel v tomto článku na základě badání nejnovějších, obzvláště egypto
loga Rugé,, důkazů bezpečných, že písmo foinické vzniklo z egypt ského hieratického, zejména z toho, jakého užíváno bylo za
trvání staré říše, aspoň vždy před vpádem t. zv. Hyksos. Zá
sluha Foiniků jest při tom ta, že platnost charakterů hieratických hláskosloví svému přizpůsobili, jakož později učinili opět Řekové s písmem foinickým.
Z podané abecedy hieratické a foinické (nejstaršího dosud
známého rázu) na jevo přichází, že 15 znamének foinických s tolikéž hieratickými úplně se srovnává, ostatních pak 7 méně
sice ale přece vzorům svým se podobá. — Dále rozebírá spis.
druhy písma, jež se z foinického vyvinuly ; jsou pak to : řecké,
jehož rozeznati a sledovati lze patero druhů a to nejstarší t. zv.
kadmejské (na ostrově Theře a Thesalii) foinickérau nejpodob
nější, aiolodorské, korintské, attické, iónské; maloasijské, jakéž vyskytuje se na nemnohých některých památkách v Lykii a Fry
gii a které patrně z řeckého se vyvinulo; etruské, kteréž ne
vzniklo přímo z foinického, nýbrž z řeckého aiolodorského, a
z tohoto vyšlé druhy jihovýchodní : umbrijské, sabellské a oskij
ské, a severní: euganejské, rhaetské a sallasijské; latinské, jež
ukazuje k písmu řeckému jakožto přímému zdroji svému, zejména v osadách řeckých v jižní Itálii (Kumy, Rhegium) a Sicilii (Mes sana, Himera) užívanému. V.
Archaeologische Zeitung. y díle 7. podává Graser, jenz dosavadní známosti o plavbě antické a zřízení lodi spisy
svými důkladně rozšířil a opravil, vyobrazení authentické kopie větší vypouklé řezby řeckou troj veslovou loď znázorňující a pří
hodným textem vysvětluje zřízení její, kteréž ve všem theorii
jeho potvrzuje. Tamtéž podává For ster (archaeol. v Mnichově) důvodné
mínění své o významu důležité malby nazývané „svadbou aldo
brandinskou". NaEsquilině v Římě byla totiž r. 1606. objevena starožitná malba na zdi, kterouž zjednal sobě umění milovný kardinál Aldobrandiní ; nyní nalézá se v knihovně vatikanské.
Předmět této malby byl od učenců až na doby naše nejrůzněji
vykládán. Fôrster přichází k výsledku, ' že jest tato malba římská
kopie proslavené svadby „Alexandra s Rhoxanou" od Aëtiona
(kvetl kol. 107. ol., dle Plin.) a to starší všech známých maleb
kampanských (t. j. než malby v Herkulaneu, Pompejích atd.
objevené). V.
This content downloaded from 62.122.78.49 on Sun, 15 Jun 2014 22:22:40 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions