Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Les Mystères d'Eleusis by Maurice BrillantReview by: Vladimír GrohListy filologické / Folia philologica, Roč. 49, Čís. 2/3 (1922), pp. 151-152Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23448965 .

Accessed: 15/06/2014 14:18

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.41 on Sun, 15 Jun 2014 14:18:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 151

mladou svobodou konán v náladě příliš optimistické a sotva počítal s žalostnými poměry tiskovými, které vydávání knih vědeckých dnes

takřka znemožňují. Jest jistě v zájmu české vědy, aby brzkým obratem k lepšímu bylo Jednotě umožněno splniti celý svůj program,

jenz byl tak pietně zahajen duem Královým. Jos. Dobiáš.

Maurice Brillant: Les Mystères d'Eleusis. Bibliothèque internationale de critique, Paříž, 1920; La Renaissance du Livre, str. 192, za 3-75 frcs.

Roku 1914 vyšla kniha Foucartova Les Mystères d'Eleusis

(srv. L. F. XLI. r. 1914, str. 270nn). Její cena spočívá v pečlivém sebrání a zužitkování materiálu do té doby známého, ale nikterak

nevyhovuje částí synthetickou a výkladem, poněvadž Foucart

s neobyčejnou tvrdošíjností zabral se do myšlenky egyptského

původu eleusinskýeh mystérií. Toto stanoviště jeho bylo sice od

mítnuto, ale nebylo jiné moderní příručky, jež by nedostatek díla

Foucartova byla nahradila. Teprve nyní autor spisu o tajemní cích athénské rady M. Briliant uveřejnil knihu stejného názvu

s Foucartem, ale hlediska úplně odlišného. Kniha Brillantova je

myšlena jako v sebe uzavřená monografie rázu synthetického,

jež by na širokém dějinném základě náboženského a filosofického

vývoje lidstva vyložila srozumitelně a kriticky všechno to, co

o mystériích eleusinskýeh je známo. Proto Briliant nejprve na

značuje celkovými rysy podstatu náboženství, způsob, jímž lze

poznati primitivní stav náboženských představ, pak místo, jaké v této soustavě zaujímají mystéria. Dotknuv se archaeologicko

topografické stránky Eleusiny, promlouvá o malých mystériích v Agře, pak o vnější stránce velkých mystérií, načež obšírně

hovoří o jejich části esoterické, pak o božstvech eleusinskýeh a

jejich knězích. Co se týče methody, správně Briliant omezil

stránku analytickou na nejmenší možnou míru, poněvadž tato

práce byla už před ním několikráte — naposled Foucartem —

dobře vykonána. Za to se dobře soustředil na výklad a vyvození závěrů. Počíná si velmi obezřetně a taktně, jsa si dobře vědom, že zůstane vždy nejasna nejvnitřnější podstata mystérií, poněvadž

opravdu není v tomto bodu, oč by se bylo lze spolehlivě opříti.

Ukazuje absurdnost názoru jako by zachované umělecké památky

zobrazovaly tuto vnitřní, zasvěcencům přístupnou část mystérií, a stejně vytýká slabiny zpráv patristických, jež domněle spočí

vají na autopsii. Dobře ukazuje, jak se nesmí pouštěti s mysli

dvojitost eleusinskýeh obřadů: původní zemědělskomagický kult, a pozdější složka eschatologická. Je přirozeno, že tato druhá část

musila se stýkati a sbližovati s jinými naukami stejného druhu,

tak hlavně s orfismem, a později v době náboženského synkre tismu též s kultem Isidiným. Pro egyptský původ eleusinskýeh

mystérií není důkazu, a pokud vůbec co víme o mystériích egypt

ských, je podstatných úchylek mnohem více, než náhodných

This content downloaded from 195.78.108.41 on Sun, 15 Jun 2014 14:18:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

152 Úvahy.

shod. Brillant velmi dobře vyvrací všechna jednotlivá tvrzení

Foucartova (lejména v kap. 4). Stejné důrazně a správně se pak obrací proti všem, kteří v mystériích vidí něco metafysicky trans

cendentálního, a nikoliv jen obyčejnou »magii«, totiž ustálené

obřady a slova, jejichž provádění bylo vázáno na přesně určené

íormy a okolnosti. »Spiritualisace«, totiž naplnění této formy

vyšším myšlenkovým a symbolickým obsahem, je dle Brillanta

dílem pozdních filosofů, hlavně novoplatonských, kteří starodávný kult chtěli přizpůsobit] myšlenkovému ovzduší své doby, a pod kládali tedy jeho eschatologii nový význam. Původní význam

mystérií eleusinských bylo magické znázornění aktu, jímž člověk

chtěl přinutili zemi k vydání úrody. Eschatologická část úkonů

eleusinských nebyla ničím nábožensky neb myšlenkově vysokým,

po té stránce stál mnohem výše orfismus. Také zasvěcování

v Eleusině nebylo nijak výběrem jen duševně způsobilých, nýbrž

jen jistou vnější katharsí, jíž musel projiti ten, kdo chtěl ma

gickou formulí a obřadem dojiti »posvěcení«, totiž formálního

uzpůsobení k požitkům i posmrtným, jež ovšem představovány hodně pozemsky. Abychom pak mluvili výrazy obecněji známými,

tedy eschatologická část eleusinských mystérií vrcholila v udě

lení »svátosti« věřícím, kteří se k jejímu přijetí náležitě připra

vili, a uvedla je do stavu »milosti posvěcující*. Náboženskomravní

cena a význam obou těchto úkonů, eleusinského i křesťanského,

jsou si rovny. Takový důsledek nutno z Briliantových výkladů

vyvoditi; je tedy zcela nepochopitelno, proč najednou v závěru

své knížky Briliant tak rozhodně vylučuje možnost vlivu Eleusiny na rituál křesťanský. Souvisí to asi s tím, že považuje křesťan

ství jenom za soustavu mravně filosofického náboženství, a ne

přiznává, kolik v něm vězí té magie. Jinak však lze s jeho dů

vody a vývody celkem všude souhlasiti. Zejména také znova

dobře zdůrazňuje proti Dieterichovi, že nějakých >posvátných dramat* v Eleusině naprosto nebylo, a že tedy mystéria eleusinská

jsou bez vlivu na vývoj dramatu řeckého. V některých drobnostech

by bylo možno s Briliantem nesouhlasiti, tak na př. na str. 170

pozn., kde popírá rodovou souvislost attických γένη, a uznává

mezi nimi jen pouto kultovní. Ale to jsou jen maličkosti.

Knihu Brillantovu, i za dnešních poměrů snadno přístupnou, lze co nejlépe doporučiti každému, kdo chce poznati myšlenkový život antiky po stránce kultů mystických. Vladimír Groh.

Β. υ,οΗβΒζ: HcTopna Ha 6t>jirapcKníií e3HKt>. A. 06ma nacTb. Τομί. ntpBH. Ha^aiine Ha Οοφηηοκηα y hh β e ρ c h τ e τ rí·.

yHBBepciiTeTCKa BaôjiHOTeKa, KHura 8. Sofie 1919, stran X + 530.

Cena 20 Levů.

Prof, sofijské university Β. Co ne v, známý svými četnými

pracemi o dialektech bulharských a dobrými edicemi středo

bulharských textů, předsevzal si ve svých padesáti letech (r. 1913)

This content downloaded from 195.78.108.41 on Sun, 15 Jun 2014 14:18:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions